PÁROVÁ A RODINNÁ TERAPIE

Uvádím toto téma jako samostatnou sekci mých webových stránek, protože chci, aby bylo zřejmé a jasné, že pracuji jak s páry, tak s celými rodinami.

Pracuji s páry, které se, z různých důvodů, nalézají v potížích různého druhu a neumí konstruktivně tyto potíže vyřešit ke své spokojenosti. Jde jednak o páry, které chtějí zůstat spolu, ale jejichž vztah je komplikovaný různými neshodami, hádkami a nespokojeností. Patří sem také případné sexuální problémy. A, i když je to často bolestivé téma, pracuji i s páry, které se rozcházejí, ale chtějí, aby rozchody byly co nejméně poškozující jak pro samotný pár, tak případně pro lidi, které jsou s párem propojeni. V první řadě zde jde o děti, pakliže rozcházející či rozvádějící se pár děti má. Někdy však jde také o jejich rodiče či jiné příbuzné lidi. Situace bývají mnohdy velmi zamotané.

Rodinná terapie může někdy být podobná, ve smyslu, že jde o vztahové komplikace, přičemž se takové terapii účastní i starší, někdy už i dospělé děti. Jiný příběh je, když v rodině je člen, který trpí nějakými psychickými, případně psychosomatickými potížemi. Zatím žel není součástí běžného přemýšlení lidí, že potíže, kterými trpí jeden člen rodiny, mohou být rodinné komplikace, které ani nemusí být na první pohled zřejmě. Mnoho, možná většina lidí se domnívá, že pokud někdo z rodiny strádá psychickými nebo psychosomatickými problémy, je to věcí toho jednoho člena, který je „nemocný“. Tento způsob myšlení je na jedné straně žel způsobený zatím stávajícím, ale velmi zastaralým přístupem psychiatrie, která hlásá, že psychické potíže jsou „onemocněním“ mozku konkrétního člena rodiny, který má nějaké „problémy“, které jsou třeba dané geneticky. Pro tento způsob myšlení neexistují žádné vědecké důkazy, ale přesto ho stávající psychiatrie prosazuje a podle toho také „léčí“, samozřejmě obvykle léky, které mohou spíše škodit (pro úplnost dodám, že léky někdy pomůžou, ale pouze sníží či odstraní symptomy toho kterého člověka, ale neřeší „příčiny“).

Co se psychosomatických potíží týče, pro příklad řekněme astma, migrény a mnoho dalších, ty „léčí“ odpovídající specializovaní lékaři, kteří se zatím žel opět pohybují v zastaralém myšlení a nedoporučí takovému pacientovi psychoterapii, ať už individuální, nebo rodinnou.

Co se týče rodin, ve kterých některý z členů trpí psychickými nebo psychosomatickými potížemi,   rozhodně se nejedná pouze o rodiny, ve kterých se děje nějaká forma domácího násilí, ať už psychického nebo fyzického, případně nějaké formy manipulace. Může to být rodina, která navenek vypadá velmi spořádaně, a také její členové si myslí, že rodina je harmonická. Mohou se mýlit. V mnoha rodinách ve „spodních proudech“ pluje mnoho faktorů, které mohou být destruktivní, nicméně nejsou na první ani druhý pohled vidět. Klidně si to představte jako ledovec, ze kterého je nad hladinou moře vidět jenom kousek a snad dvě třetiny jsou ukryty pod hladinou. Je to velmi složitá „věc“.

Rodinná (a vlastně i párová) terapie může začít tím, že za terapeutem přijde na úvod jenom jeden člověk, nicméně, pokud by tomu témata nasvědčovala, je někdy možné do terapie pozvat další zúčastněné osoby (i když je to často obtížné ve smyslu „proč bych tam měl chodit, já za to přece nemůžu…).