PSYCHOSOMATIKA

Tuto sekci přidávám na svůj web opět proto, aby bylo zřejmé a jasné, že se zabývám také lidmi, kteří na první pohled trpí nějakou „tělesnou“ nemocí, která ale původně má kořeny v psychice a mezilidských vztazích.

Zatím žel není vůbec obvyklé, aby specializovaný (ale také praktický) lékař doporučil pacientovi psychoterapii. Je to smutné a myslím, že to primárně souvisí s výukou na lékařských fakultách, kde je psychosomatika šedou myškou, a neklade se na ní ani zdaleka takový důraz, jak by podle stávajícího stavu poznání zasluhovala. Myslím, že již v roce 1966 Hans Selye, lékař, napsal knížku, která se jmenuje Život a stres. V této rozsáhlé knize Selye přesvědčivě dokazuje souvislost mezi nadměrným stresem, a, v tomto případě žaludečními vředy a také dalšími reakcemi těla). Za svou práci byl dokonce nominován na Nobelovu cenu. Myslím, že stojí za zmínku, že dnes máme k dispozici řadu studií, které ukazují, jak stres snižuje funkčnost imunitního systému.

Klíčovým momentem při přemýšlení o psychosomatických onemocněních je stres, více méně dlouhodobý stres. Ten může pramenit z porouchaných mezilidských vztahů, anebo z práce anebo z obojího. Stres spouští emoce, které skrze nervový a pak hormonální systém destruktivně ovlivňuje celé tělo. Které emoce? Dlouhodobé napětí, úzkost, smutek, vnitřní prázdnota, vztek... Dále je potřeba uvést že stresem je také to, že lidé nežijí svůj život podle svých potřeb a podle svého založení, ale neustále se přizpůsobují požadavkům svého emočně významného okolí (partner, partnerka, rodiče, ale také (ne)pravdiví známí či kamarádi, manipulátoři…). Důležitý faktor je, že tito lidé své destruktivní emoce neventilují, ale dlouhodobě je polykají, čímž je nechávají (jak zmíněno, skrze neurohormonální systém) postupně čím dále tím více ničit své tělo. Zřejmě stojí za zmínku, že lidé, kteří dlouhodobě prožívají negativní emoce, je řeší někdy nadměrnou konzumací alkoholu, kouřením, což samo o sobě není moc dobře, nemluvě o tom, že když mají oslabený imunitní systém, tak je to velmi riskantní. (Dodám, že tento popis je velmi zjednodušený.)

V zásadě lze říct, že každá nemoc začíná v „hlavě“, nebo v „srdci“ a skrze porouchané mezilidské vztahy. Další důležitá věc je, že intenzivní stres „umí“ ovlivnit změny v genetických informacích.

Je také důležité zmínit, že psychosomatické potíže lze rozdělit do dvou skupin. První skupina je, že lidé mají potíže, například úporné bolest hlavy, nebo také jiných částí těla (obvykle zad), nebo mají zažívací potíže, trpí nespavostí, chronickou únavou, sexuálními problémy, vysokým krevním tlakem… přičemž lékaři nenajdou žádnou objektivní příčinu těchto a dalších potíží. Druhá skupina jsou problémy, kdy lékaři najdou hmatatelné změny v těle, jako třeba žaludeční vřed, potíže se srdcem, potíže s kůží, astma … až rakovinu.

A teď pár slov o mých terapeutických zkušenostech. Jak jsem již zmínil, moc pacientů s psychosomatickými potížemi se ke mně vůbec nedostane. Jednak proto, že lékaři sami neumí přemýšlet psychosomaticky, a jednak proto, že samotní pacienti vůbec netuší, že by jejich potíže mohly souviset s psychikou, takže sami psychoterapeuta nehledají.

Nejvíc zkušeností mám z nějakého důvodu s pacienty s astmatem. V průběhu naší terapie astma úplně vymizelo, natrvalo. Na druhém místě jsou pacienti s migrénami, kdy došlo také k úplnému vymizení migrén, anebo k významnému zlepšení. A pak ještě zmíním pacienty s problémem, kterému se lékařsky říká tortikolis spastika. Jde o vybočení hlavy až o 90 stupňů na jednu nebo druhou stranu, bez schopnosti hlavu narovnat. Oficiálně se to považuje za neurologické onemocnění, kdy si ale většinou neurologové neví rady (podobně, jako u migrén). Neurologové zkoušejí injekce botulotoxinu do krčních svalů, co někdy pomůže, ale opravdu pouze někdy. U mých pacientů došlo k úplnému odstranění problému, podle mých informací natrvalo.

Co se týče terapeutického postupu, u všech mých klientů se zmíněnými potížemi, byla v podstatě na prvním místě hypnóza, v kombinaci práce na jejich mezilidských vztazích.

Možná tento text pomůže některým z vás přemýšlet o vašich potížích trochu jinak.

(Používám zde několik diagnóz, ale nejedná se o „psycho“ diagnózy, ale o diagnózy tělesných potíží. Nicméně i zde platí, že příběh každého klienta, páru, rodiny je individuálně jedinečný a tak je i zde potřeba „šít“ terapeutickou práci na míru.)